Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal. (Sd 2,10)
Je smutné, když po generaci těch, kdo Boha milují a slouží mu, přijdou jejich děti, které s Bohem nežijí, odejdou od něj, odejdou ze sboru. Není samozřejmé, že děti zbožných rodičů budou také věřící.
Proč se to děje? Někdy můžeme být tak zaneprázdněni prací nebo službou pro Boha, že nemáme dost času být s dětmi. Nemáme čas jim o Bohu vyprávět, být s nimi tak, aby viděly náš vztah s Bohem – že se modlíme, hledáme Boží vedení, aby viděly naši lásku k Bohu i naše pády… Někdy děti odradí nebo zraní špatná zkušenost s lidmi v církvi… Někdy i při nejlepší snaze a dobrém příkladu děti s Bohem žít nezačnou.
Každá generace se musí rozhodnout sama za sebe. Víru nejde zdědit. Potřebují samy uvěřit a přijmout Pána Ježíše osobně.
Modleme se za to, abychom mohli svým dětem – a také dětem ve sboru – být dobrým příkladem. Aby na nás viděly, že s Bohem žijeme, že ho milujeme, posloucháme. Aby viděly i naše pády, a také to, jak je řešíme pokáním. Aby viděly, že odpouštíme těm, kdo nám ublížili… Vyprávějme jim o Bohu, čtěme s nimi Bibli, modleme se s nimi. Vyprávějme jim o tom, co jsme s Bohem prožili, jak nás osobně vede, pomáhá nám, vyslýchá naše modlitby. Modleme se za ně, aby mohly Pána Ježíše poznat osobně, aby v něj mohly uvěřit.
David Sláma (Cheb 1)
