Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm. Ale v této věci jsi jednal jako pomatenec a od nynějška budeš muset válčit.“ Ása se na vidoucího rozlítil a dal ho vsadit do žaláře; tak ho ta věc rozzuřila. V oné době Ása ukřivdil mnohým z lidu. (2Pa 16,9–10)
Až do posledních pěti let své vlády byl král Ása známý svou oddaností Bohu a svým úsilím o reformu duchovního života svého lidu. Tato fáze však bohužel skončila, když Ása nezareagoval zbožným způsobem na vojenské hrozby ze strany Izraele. Místo aby se spoléhal na Boha, se kterým měl uzavřenou smlouvu a který prokázal svou věrnost a moc tím, že už dříve zachránil Ásu a jeho vojáky před velkou přesilou, uzavřel Ása politickou smlouvu s cizím králem. Tím se nejenže odklonil od bezúhonné oddanosti Hospodinu, ale také znevažoval božské napomínání až do bodu, kdy na ně reagoval krutostí. Ása sice zahájil svou vládu s pevným odhodláním jednat správně v Božích očích, ale nakonec své panování nedovedl ke zdárnému konci. Nedokončil úkol, který si předsevzal, totiž vládnout Judejcům tak, aby ctili Boha.
Přátelé, zahájit duchovní cestu s Pánem silným způsobem je jistě dobré, ale samotný dobrý začátek nestačí. Jsme povoláni běžet závod s vytrvalostí a žít život hodný evangelia od začátku až do konce. Sloužíme přece Bohu, který je věrný a chce dokončit dobré dílo, které v nás začal. To znamená, že musíme často pokorně přijímat duchovní napomenutí, které má naše srdce nasměrovat zpět na správnou cestu. I když může být duchovní pokárání bolestivé a zraňovat naši pýchu, neměli bychom na ně reagovat hněvem. Přijměme je, abychom byli shledáni bezúhonní před Hospodinem a dokončili svůj závod jako lidé, kteří jsou ještě silnější než na jeho začátku.
EB Mark (Praha – Církev XXI. století)
