Když schrána Hospodinovy smlouvy vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak poskakuje a křepčí, a v srdci jím pohrdla. (1Pa 15,29)
Míkal byla žena, která měla těžký život, plný traumatických zkušeností. Zamilovala se do Davida, vzala si ho, ale brzy se od něj musela odloučit. Zachránila mu život, když ho její otec Saul chtěl zabít a postavila se kvůli němu do opozice vůči vlastnímu otci. David utekl a „v ilegalitě“ si pořídil jiné ženy. Míkal zůstala doma sama a její otec ji prostě dal jinému muži. David se mohl rozhodnout, jestli si najde jiné ženy, Míkal však neměla na výběr, musela poslechnout svého otce Saula.
Stala se ženou Paltíela. Když se David vzmohl a stal se judským králem, využil diplomatické příležitosti a vyžádal si Míkal zpět. Její současný muž Paltíel ji s pláčem doprovázel, dokud ho nepřinutili, aby se vrátil. Míkal se opět stala na figurkou šachovnici, kterou tahají jiní. Není divu, že se z ní stala žena, která držela své emoce na uzdě. Jejich potlačení bylo přirozenou reakcí na trauma a bolest, které v životě prožívala. Potřebovala se chránit před další destrukcí a udržet si zdravý rozum.
V této situaci přichází David s Boží schránou do Jeruzaléma a raduje oslavným tancem. Když ho Míkal uviděla, pohrdla jím. Nedokázala se naladit na Davidovy emoce, které ji spíš dráždily. Míkal se asi už ani neuměla radovat. Její chování je z lidského hlediska naprosto pochopitelné, ale to neznamená, že je správné. Vždyť Bůh nás vede k tomu, abychom se radovali s radujícími a plakali s plačícími (Ř 12,15).
Musíme si dát pozor, aby nás špatné zkušenosti nepřivedly k zahořklosti. Neodsuzujme ostatní za jejich radost nebo za něco, co chtějí udělat pro Boha. Přinášejme i tuto oblast našeho života na modlitbách našemu Spasiteli Pánu Ježíši Kristu.
Sabina Žitná (Brno, Odbor pro manželství a rodinu)
