Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil. (Ez 18, 24)
Kdo je spravedlivý? Pokud byste se sami neoznačili za spravedlivé, znáte alespoň jednoho člověka, který nikdy v životě neudělal nic špatného? Na počátku Bůh stvořil člověka na svůj obraz, stvořil ho bez hříchů v dokonalém vztahu s Bohem. No už první lidé Adam a Eva se rozhodli neposlechnout Boha a svým jednáním se stali nespravedlivými. To samé platí i o nás.
Kapitola, ve které je dnešní pasáž mluví o Boží spravedlnosti. Ezechielovi současníci zpochybňovali, že Bůh je spravedlivý. Tvrdili, že trpí v babylonském zajetí nevinně za nespravedlnost jejich předků a dle toho posuzovali Boží cesty a Jeho spravedlnost. To my jsme se odvrátili od spravedlivé cesty a svými skutky jsme ztratili spravedlnost. Bůh zůstal spravedlivý, a to je neměnné na okolnostech, či generacích. Dnešní pasáž nám prozrazuje několik vlastností Boha. První je, že měří stejným metrem, nikomu nebude křivdit a ke každému je spravedlivý. Taky vidíme, že Bůh netouží po odsouzení, ale Jeho touha je, aby každý nespravedlivý člověk se navrátil na cestu spravedlnosti.
Bůh vidí dál, než si myslíme, vidí všechno, co je skryté. Standardem spravedlnosti je On sám. Kdo obstojí na Božím spravedlivým soudě? Kdo může říct, že nevykonal žádný hřích? Nikdo. Ale každého z nás Bůh volá k víře v Pána Ježíše Krista, Spasitele, který se obětoval za naše hříchy, abychom my byli v Něm spravedlivý. Naše zlé skutky nás zbavili spravedlnosti, ale oběť Pána Ježíše a víra v Něj nás očišťuje od každé nepravosti. A spravedlnost Ježíše Krista už nelze smazat.
Pavol Andraško (Odbor mládeže)
