Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno. (Abk 1,3-4)
Prorocká kniha Abakuk patří mezi ty z malých proroků, kteří se čtou snáze, protože má jasnou strukturu a snadno sledovatelné myšlenkové pochody. První dvě kapitoly jsou dialogem mezi prorokem a Hospodinem o nespravedlnosti a násilí, které vidí všude kolem sebe. Třetí kapitola je závěrečnou odpovědí proroka Bohu v podobě modlitby, v níž touží po novém exodu, ale zároveň potvrzuje svou důvěru v Boha, ať se děje, co se děje.
Abakuk ve své stížnosti zápasí s tím, co ví o Božích záměrech. Vnímá Boží zdánlivou toleranci k násilí a nespravedlnosti, které se v Judsku hojně vyskytují (1,2-4). Boží odpověď, že k vyřízení této záležitosti povolá Babylóňany (1,5-11), je prorokovi jen malou útěchou (1,12-17), protože Babylóňané jsou ještě násilnější! A přesto jsou nástrojem soudu nad nevěrným Izraelem. Ne vždy musíme rozumět a někdy nemusíme souhlasit s tím, co se děje, dokonce to ani nemusíme vnímat jako Boží působení. Nesmíme však zapomínat na to, že Bůh je svrchovaný a může si pro trest a soud použít cokoliv – i zpupnou mocnost, která si myslí, že si může dělat, co se ji zamane. Nakonec i Babylonskou říši Bůh potrestal.
Nemáme odpověď na otázku, proč se násilí, bezbožnost a zlo kolem nás tak snadno šíří. Dokonce se nám může zdát, jakoby to Bůh toleroval, nebo minimálně k tomu mlčí. Věříš však, že v jeho rukou je konečný soud a že nakonec spravedlnost a právo dojde svého místa? Je to naděje, které se smíš chopit a držet i uprostřed temna a nejistých vyhlídek na zlepšení.
Bůh jediný je spravedlivý a jeho spravedlnost bude nakonec definitivně vládnout světu! Jaká je to úžasná naděje, že bezpráví a zlo se nebude rozmáhat věčně!
Pavel Mrázek (Šumperk)
