Navrať se tedy ke svému Bohu. Dbej na milosrdenství a právo, s nadějí vytrvale čekej na svého Boha. (Oz 12,7)
Možnost obrátit se k Bohu kdykoliv – to je jedna z nejúžasnějších věcí, jakou nám Bůh nabízí během tohoto života. Stejně jako milující rodič odpustí svému dítěti každé provinění, i nám Bůh neustále odpouští ta naše. A co si budeme povídat, nějaké to máslo na hlavě máme občas každý.
Ne všichni k této nabídce přistupujeme stejně. Zatímco někteří ji s pokáním a děkováním přijmou, setkal jsem se i s lidmi, kterým to hrdost či pýcha nedovolí. Vždyť proč za někým „dolézat“ a prosit o odpouštění? Ono se na to časem stejně zapomene a „vyšumí“ to. Někomu zase přijde neuvěřitelné, že by zrovna ten jeho hřích dokázal někdo odpustit a raději ho v sobě dusí.
Podívejme se však na známý příběh o marnotratném synovi (L 15,11-32). Tíha hříchu ho tak ponížila, že byl ochoten se otci nejen omluvit, ale bylo by mu stačilo, kdyby ho zaměstnal i jen jako pouhého sluhu. Otec ho však už z dálky vyhlížel, vše mu odpustil a přijal ho zpět za svého syna. Stejný je i náš nebeský Otec, který nikdy nikoho neodmítne a každou upřímnou omluvu přijme.
Obraťme se k němu, dokud je čas. I pouhou jednu vteřinu po smrti už bude pozdě!
Petr Kárník (Litoměřice)
