Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti. Přinesl jsem všechny tyto dobrovolné dary z přímého srdce. A nyní vidím, jak radostně ti přináší dobrovolné dary tvůj lid, který je zde. (1Pa 29,17)
Král David Boha miloval a přicházel k němu vždycky s upřímností. Na stavbu chrámu daroval své prostředky a finance a dal si práci s přípravami, protože opravdu chtěl přispět Bohu na jeho dílo. Jeho upřímný postoj, který vedl k radostnému dávání, inspiroval tisíce lidí, kteří poté také s vděčností Bohu darovali část svého bohatství. David však nejednal tímto způsobem až poté, co se stal králem. Naopak, miloval Boha už od mládí a svou lásku k Bohu si zachoval, i když se stal králem.
My možná nevedeme tisícové zástupy jako král David, ale každý máme okolo sebe lidi, kteří nás sledují, k nám vzhlížejí a které inspirujeme. Nebo naopak je odrazujeme, ale každopádně je ovlivňujeme, ať už chceme nebo ne. Naše činy i postoje mají dopad na lidi kolem nás.
Pokud vedeme nějakou skupinu, je to více lidí, které můžeme někam posunout. Ať už jde o štědrost, lásku, trpělivost, o pomoc potřebným nebo ochotu vzít na sebe odpovědnost. V tom všem můžeme jít příkladem a pokud se osvědčíme, Pán Bůh nás může povolat do vedení, jako to udělal v případě krále Davida.
David nebyl štědrý kvůli tomu, aby lidé, kteří ho následují, byli také štědří, ale protože to chtěl radostně dělat pro Hospodina. Jde tedy především o náš vztah k Bohu, který vede k inspirujícímu jednání. Využijme příležitosti každodenního života, aby i naše víra a skutky povzbudily druhé k následování Ježíše.
Lucie Zemanová (Vysoké Mýto)
