Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít. Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. (Oz 6,1-3)
Tato slova zní úžasně a jsou velice krásná. Bůh je skutečně svrchovaným Pánem a má právo i moc vykonat svou vůli. Ta je vždycky v souladu s jeho spasitelnými plány. Pokud však jde o lidi, jejich nadšení není stálé a rychle vymizí. Bez pravého poznání Boha nemůže nadšení pro Boha dlouho vydržet. Pokání není chvilková záležitost, ale vede k vytrvalosti ve změně myšlení a života.
Náboženské obřady mohou být jen zástěrkou skutečných záměrů a snadno se mohou stát obchodem s Bohem. Něco za něco. Tak to běží v každé modloslužbě. Boha si naklonit, aby konal, co si přeji já. Bůh si jakoby stěžuje, že místa, která by měla být bezpečná, se stala smrtelně nebezpečná. Náboženství podle lidské svévole je modlářství, tam neočekáváme na Hospodina, ale prosazujeme svou vlastní vůli.
Boží lid musí procházet výchovou a očišťováním, protože to potřebuje. Změna údělu je zaslíbení, které dává naději a přináší důvěru v Boha. Bůh své slovo vždy drží, a i když procházíme zkouškami, provází nás, neopouští, má vše – jak se říká – „pod palcem“. Bůh nám dává zaslíbení své milosti, která se naplno projevila v Pánu Ježíši Kristu, v jeho zástupné oběti. Díky za to.
Daniel Hýsek (Broumov)
