Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka jeho připravila se. (Zj 19,7)
Umíš spoléhat na Všemohoucího (v. 6) ve smutných chvílích? Kolik smutku, utrpení a krutostí snášela spolu s Janem celá církev! Ale znovu zní: „radujme se“. Zlo zdánlivě triumfovalo, ale Pán má poslední slovo. A církev žila vírou. Vždyť je nevěstou! V bílém! Tak jaképak hubování na svět? Ta bělostnost znamená též: důvěřovat Pánu a nezlořečit. Vždyť svatba bude! (Iz 25, 6; Mt 8, 11). A nevěsta se těší. Neprohlíží žádný „jídelníček“ hostiny; stačí připomínka, že v království Božím se budou mít všichni dobře. Jan je uchvácen tou jistotou a klaní se i Božímu poslu. Ale opět potěšení. Jak krásné, může-li trpící, pohrdaný Kristův učedník být spoluslužebníkem andělů a vědět, že Pán s ním počítá! I my se chceme o tom ujistit. Zkoumejme při sobě tedy svědectví Ježíšovo (10). Toto je jádrem tvého osobního svědectví života s Kristem. Toho, které je od Něho! Nenes něco svého. Skrze Něho nepřišlo nic falešného na svět! Je věrný. A to, co on řekl, že má naplňovat tvůj život, to je pravý život. To je normální život; jen ten světský, hříchem poznamenaný, ochuzený, je úchylkou, nenormálním žitím. Jaké máš svědectví? Je radost žít pod jeho vedením. On svou moc užívá pro spravedlnost. U něho se jí dovoláš! Jeho svědectví, přízeň lze získat pokáním a opuštěním hříchu. A to není ponížením žít s Kristem v tomto světě! Ale nadějí spasení.
Bohumil Palla (SŽ 1968)
