V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. (Žd 10,1; ČEP)
Co všechno Duch svatý objevil i zjevil! V přečteném textu se dovídáme o přehodnocování obětí, vlastně o jejich odstranění. Všechny ty starozákonní oběti byly přinášeny „rukama poskvrněnýma“, proto je Pán Bůh také „neoblíbil“. V Kristu přijal tu jedinečnou a dokonalou oběť. O tom, co Pán Bůh učinil v Kristu se dovídáme ze svědectví Ducha svatého. Historické svědectví současníků Ježíšových, jmenovitě Josefa Flavia, židovského historika, je tak nepatrné, že ho nelze brát za základ tvrzení, že Ježíš kdysi žil. To, co víme o Pánu Ježíši není ani z dobré paměti jeho učedníků. Ti se na mnohé události rozpomenuli až později. Ano, ono rozpomenutí bylo vlivem Ducha svatého. Celé svědectví Nového zákona je svědectvím Ducha svatého. Je to svědectví nezfalšované.
Svědectví Ducha svatého nepatří jen minulosti; ono je i dnes a bude i zítra. Je stále aktuální, přesvědčivé, tvořivé a mocné. Tento Duch nám dosvědčuje, že jsme „synové Boží“ (Řím 8, 16). Usvědčuje nás z hříchu a svědčí o jeho odpuštění. Bez svědectví tohoto Ducha nemůže žít křesťan a nemůže existovat živá církev. Církev, sbor i každý křesťan, který nežije tím svědectvím Ducha, nežije vůbec.
Vlastimil Pospíšil (SŽ 1982)
