Tak svit' světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. (Mt 5,16)
Že je světlo pro život nepostradatelné, není třeba nějak zvláště dokazovat. To si uvědomíme silně ve chvíli, kdy světelné zdroje dojdou nebo je dodávka světelné energie z nějakých důvodů přerušena. V takové chvíli ztrácíme jistotu svého jednání a ovládne nás nepokoj. Ohlížíme se po světle jako své spáse, když nás obklopí hustá tma a my nevíme, kudy kam. Do takové tmy nejistoty a přímo zoufalství se dostávají všichni, kterým chybí Světlo Ježíš. Mnozí neunesli tíhu svého osamocení v hlubinách tmy a zvolili raději smrt, než setrvání v této tmě zoufalství. Světlo Ježíš však svítí všem, kteří se tmy života vyděsili a začali v něm hledat pomoc a spásu. A takovou pomoc Pán Ježíš ještě nikomu a nikdy neodepřel, kdokoliv ji hledal upřímně ve své nouzi a opuštěnosti. On prohlásil, že přišel na svět, aby hledal a spasil všecko to, co bylo zahynulo. Jsme Pánu Bohu dost vděčni za to, že nám ze své velké lásky dal svého Syna - Spasitele?
A ještě něco: Pán Ježíš nás vyzývá k tomu, abychom jeho světlo nesli do lidských temnot života, a to v této síle a podobě: „Sviť tak světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, který je v nebesích.“
Pavel Titěra (SŽ 1975)
