Ale potom se Jóšafat, král judský, spolčil s Achazjášem, králem izraelským, a ten ho svedl k svévolným činům. (2Pa 20,35)
Jak na vás působí představa Židů jako mořeplavců? Mně to moc dohromady nejde. Mořeplavci byli ve starověku třeba Féničané, ale ne židé. Za vlády Šalomouna sice izraelské království mělo svou obchodní flotilu, ale ani tehdy mořeplavci nebyli Židé. Na lodích sloužili lodníci týrského, tedy fénického krále Chírama. To už mi smysl dává. Šalomounovo obchodní loďstvo bylo úspěšné a přiváželo z Ofíru zlato a drahokamy. Troufl bych si říct, že tomuto podnikatelskému záměru Hospodin požehnal.
Král Jóšafat se později pokusil o totéž. Jenže jak praví latinské přísloví, když dva dělají totéž, není to totéž. V čem byl problém? Jóšafat se v tomto podnikatelském záměru spojil s Izraelským králem Achazjášem. To byl král, o kterém Písmo říká, že se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích. Možná to byl Achazjáš, kdo ten nápad vnukl Jóšijášovi, možná ne, ale spojit se každopádně nebyl dobrý nápad.
Šalomounův projekt vyšel, byl úspěšný. Jóšafat chtěl udělat z Židů mořeplavce a také vyslat lodě pro zlato, ale nevyšlo to. Postavil flotilu lodí, muselo to stát hodně peněz, ale lodě ani pořádně nevypluly na volné moře a ztroskotaly ještě někde v přístavu. Jóšafat ze Židů mořeplavce neudělal a utrpěl značnou škodu. To všechno se nestalo jen tak náhodou. Jak čteme: „Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, však prorokoval a řekl Jóšafatovi: ‚Že jsi se spolčil s Achazjášem, Hospodin přerušil, co jsi udělal.‘ Lodě ztroskotaly a nemohly plout do zámoří.“ (v. 37)
Pamatujme na to, že napodobit úspěšný projekt ještě není záruka úspěchu. A pamatujme, že záleží na tom, s kým se spojujeme. Záleží na tom, s jakými motivy děláme to, co děláme. Ať neutrpíme ztrátu, protože neděláme věci správně.
Luděk Šíp (Pardubice)
