Po tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal jeho tělo. Přišel také Nikodém, který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko. (J 19,38-42; ČSP)
Josef z Arimatie a Nikodém, dva „tajní“ učedníci, se rozhodli „vyjít“ z ulity anonymity a svým skutkem se přiznat k víře v Ježíše jako svého Mistra. Dosud měli určitě mnoho důvodů a omluv, kterými se snažili zdůvodnit, proč nemohli následovat Ježíše veřejně. Jedním z nich byla i funkce v sanhedrinu – židovské veleradě.
Nakonec se však rozhodli k Ježíši se přiznat, alespoň pohřbem jeho těla. Nevíme, jaké to mělo následky pro jejich další život. Zřejmě si však uvědomovali – a to ještě před vzkříšením – že své odhodlání následovat Ježíše už nechtějí skrývat. Následování Ježíše má své důsledky. Mnohé učedníky stálo život. Možná, že i tyto dva, kteří se postarali o Ježíšovo mrtvé tělo. Evangelisté si tohoto činu povšimli, a proto jej zaznamenávají. Víra v Ježíše Krista není soukromá záležitost a nemůže dlouhodobě zůstat v utajení. V určitých situacích jsme prostě postaveni před otázku, která vyžaduje jasnou a konkrétní odpověď ano nebo ne, a nic mezi tím.
Jak jsem na to já nebo ty? Jsou oblasti, ve kterých jsi ještě nevyšel z ulity anonymity? Čeho nebo koho se bojíš? Možná je na čase přemýšlet a hodnotit, co má v tvém životě nejvyšší prioritu.
„Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.“ (L 17,33)
Pavel Mrázek (Šumperk, Odbor mládeže)
