Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: „Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?“ (1Pa 17,16; ČSP)
David mluví s Hospodinem ve chvíli, kdy je na vrcholu své moci a uvědomuje si, že bez něj by nebyl tím, kým je. Podivuje se, jak si Hospodin mohl vyvolit zrovna jeho. Znal sám sebe a my v perspektivě celého jeho života můžeme vidět důsledky jeho vnitřních bojů. Dopustil se mnoha chyb a zjevných katastrofálních hříchů. Nyní je David uprostřed života ve své hvězdné hodině, a přesto si uvědomuje svou vnitřní slabost a nedokonalost.
Davidovo zastavení v životě je vzácné pro každého z nás a je užitečné v jakémkoliv věku. Když jsme mladí, naše síla stoupá a cítíme se neporazitelní. V té chvíli nám zastavení před Bohem připomíná, že je důležité zkoumat své srdce a otevírat ho Hospodinu.
Když jsme na vrcholu svého života, zastavení před Bohem nás učí, že je důležité být pokorný a vědět, komu vděčím za svůj úspěch a své postavení.
Při ohlédnutí zpět je mi dáno, abych prožíval hlubokou vděčnost za vše, co mi Hospodina dal a za způsob, jakým přikryl mé hříchy, nedostatky a chyby.
Norbert Volf (Uherské Hradiště)
