Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. (J 16,14)
Tam, kde není v plnosti oslavováno jméno Ježíš, je vždy nebezpečí, že je oslavován člověk. Nikdo z nás k tomu nemá daleko. Rádi přijímáme pochvaly, uznání. Toto nebezpečí se dotýká především nás, kazatelů. Billy Graham říká, že sláva a popularita je jedno z nebezpečí i pro něho. Mnozí jsme ho měli možnost poznat zblízka. Jeho skromnost byla skutečně příkladná. Čím blíže je křesťan Pánu, tím více si uvědomuje, jaká to je pro něho milost, že si jej Pán Bůh zvolil za svůj nástroj k oslavě jeho jména. Duch svatý pracuje a chce pracovat skrze Boží děti, které se mu dají cele k dispozici. Přichází tam, kde není duch pýchy a sebelásky.
Nebudeme to my, já ani ty, ale Duch svatý v nás, který skrze nás oslaví Pána. Učedníci by ve své ustrašenosti mohli jen velmi málo vykonat k oslavě Mistra, nebýt této moci Ducha svatého. Na něj očekávali, přijali jej a On skrze ně hovořil tak mocně, že lidská srdce se měnila, lidé činili pokání a přijali Ježíše. Je to i pro nás veliká milost, když smíme oslavovat Pána. Duch svatý zapaluje svým ohněm srdce každého věřícího ku chvále za vše, co přijímá od Pána. Modleme se za to, aby této radostné chvály zaznívalo více v našich rodinách, ve shromáždění a celé církvi! On, náš Ježíš, je hoden chvály za jeho lásku projevenou k nám na golgotském kříži, za vítězství nad peklem a smrtí.
František Hrůza (SŽ 1985)
