A uvrhl ho do propasti, i zavřel, a svrchu nad ním zapečetil, aby nesvodil více národů, až by se vyplnilo tisíc let; neboť potom musí býti propuštěn na malý čas. (Zj 20,3)
Posel Boží má klíč, řetěz a pečeť; je to klíč k radikálnímu řešení vší bídy světa. Propast je ono obávané vězení u L 8,31. Boží pečeť platí. Je položena na potvrzení moci. Na potěšení znavených. Na povzbuzení těch, kdo jsou nuceni žít na světě spolu s rukama, které dosud žijí - které pečetily hrob Ježíše Krista již jednou a čekají svou příležitost. Ale pro lásku Boží k lidem, jimž dal království, musí Zlý a jeho záležitostí tam, kam nechce. Nebude pouze zavřen tam, kam snad došel přilákán kořistí. Bude přímo uchopen, svázán a zavřen, jako zvíře, jako jatečný dobytek – ten anděl. Ten pán a naděje mnohých, ten inspirátor scestných spekulací, které hýbou světem a na které jsou i mnohé národy slabé. Ten, který zakopal hřivnu. Nyní zazněl rozkaz „uvrzte ho do těch temností zevnitřních…” Nyní lid Boží a Duch svatý se ujímají úkolu, aby doplnili dějiny tohoto světa, který je chtěl kdesi opustit a zanechat jakémusi středověku; aby doplnili hluboké mezery po vyschlé lásce, pravdě a ostatním ovoci Ducha, na něž v tom shonu a šíleném tempu lidstvo zapomnělo. Teprve tehdy se kolo dějin opět pohne kupředu! Prosme o věrnost, která není chvilková. Která by byla vírou, jež počítá s mocným Kristem. Která by obstála i po puštění Satana na malý čas! Ať ten malý čas ti všecko nezkazí. Po pokoji je i kratičká chvíle pokušení hrozným nebezpečím.
Bohumil Palla (SŽ 1968)
