Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. (J 21,4; ČEP)
Každý člověk by rád viděl úspěch ve své práci. Když se nedostavuje, je z toho smutný a sklíčený. Podobně na tom byli i učedníci. Po celou noc těžce pracovali při lovení ryb, avšak bez úspěchu. Nedivme se, že byli apatičtí. Dle všeho bylo častým zjevem v té době, že tam postávalo více lidí, kteří pozorovali nesnadnou práci rybářů a ti chudší čekali na nějaké to podarování úlovkem. Proto ani učedníci nebyli nijak zvlášť překvapeni, když tam viděli stát neznámého muže, který se jich dotazoval, mají-li něco k jídlu. Záporná odpověď jej vůbec nepřekvapila. On věděl, jak na tom jsou. Jeho rada, aby uvrhli síť na pravou stranu lodi, se jim zdála divná, ale přesto jí uposlechli. A tu k svému překvapení zjistili, že mají nevšedně bohatý úlovek. Ap. Jan první poznal, že je to Pán a řekl to Petrovi. Úlovek byl tak veliký, že jim přispěchali na pomoc rybáři z jiné lodi. Vyhladovělí a promrzlí rybáři vděčně přijali pozvání Pána Ježíše k jídlu a ohni. Takový je náš Pán! Dovede včas poradit i pomoci a má v péči celého člověka - jeho duši i tělo.
Necháme si ve své bezradnosti Pánem poradit, dáme si ve svém hladu jím nasytit? Jen pojďme, stojí to za to!
Daniel Průša (SŽ 1985)
