A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. (SK 5,41; ČEP)
Radost a utrpení jsou na první pohled dva neslučitelné prvky. Teprve ono „pro Pána” umožňuje jejich spojení v pozoruhodnou kombinaci. On jim musel být nade všechno a nad všecky drahý. Byla to zřejmě jeho láska, která svým příkladem zapálila jejich srdce. Vždyť ještě nedávno se dali kdejakou nepřízní odradit od jeho následování. — Corrie ten Boom vypravuje ze svého pobytu na Tchaj-wanu tento příběh, který jako osobní zkušenost vyprávěl jeden z Číňanů. Bylo deset křesťanů, kteří měli být zastřeleni, protože se zjevně přiznali, že jsou přívrženci Kristovi. Důstojník se zeptal dřív, než dal příkaz ke střelbě: „Kdo chce svůj život zachránit, může se od Ježíše odvrátit.” Jediný Číňan vystoupil a odpřisáhl své odvrácení. Stovky lidí stály okolo těch deseti a náhle vyskočil jeden z okolostojících a postavil se na místo muže, který si svou zradou zachránil pozemský život. „Co to má znamenat?”, zeptal se důstojník. Křesťan odpověděl: „Viděl jsem padat korunu slávy, a proto jsem ji přišel zvednout.” Pak přišel rozkaz: „Pal!” Deset Číňanů padlo k zemi, deset lidí přijalo mučednickou korunu, a to je velká čest pro dítě Boží. Jistě Ježíšova láska především a Duchem svatým zjevená Boží sláva umožňují podstoupit i chvíle nejtěžší. Povzbudivým svědectvím jsou pro nás svědectví mučedníků Kristových (Sk 7,54-60) a také příklad našeho textu.
Karel Ira (SŽ 1985)
