Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě. (Př 27,15)
Když jsme poprvé spatřili podzemní krápníkové jeskyně a všechnu tu krásu, byli jsme jistě okouzleni. Všechno vypadalo jako v pohádce: nádhera křehkých a mohutných krápníků, jejichž vytvoření trvalo celé věky. Kapka po kapce dopadala buď k ztvárnění, nebo k prohloubení. Když kapka po kapce dopadá na jedno místo, třeba i na tvrdý kámen, časem tam vyhloubí jamku. Také postupné odkapávání zla nezůstává bez účinku. Člověk je nakloněn více ke zlému než k dobrému. Bible nám připomíná, že srdce člověka je zlé a převrácené. A to je také osobní zkušenost každého, kdo pozná svoji ztracenost, svoji bídu a hřích. Víme, že nepomůže postupné zlepšování starého člověka. To sice napovrch může vypadat dobře, ale když nenastane změna uvnitř, v srdci, je to zlé. Dříve nebo později se to pozná. Ve společenství sboru žila žena, která byla okázale zbožná. Když ve sboru došlo k správnému pohybu pokání a vyznávání vin a hříchů, postavila se proti. Byla tehdy osamělá. Nikdo jí, žel, jasně neřekl, že i pro ni je nutné, aby se změnila. Dokázala čekat. A tak znovu odkapávalo zlo tiše a nenápadné, až dosáhla svého - narušení vztahů mezi bratřími a sestrami. Dlouho to trvalo a přineslo to vše mnoho bolesti, než došlo k nápravě. Proto pozor i na „malé lištičky“, na drobné „kapičky“ zla. Vše je nutno co nejdříve přinést pod kříž Pána Ježíše Krista!
Jiří Šperl (SŽ 1986)
