Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. (J 20,19-20)
Vzkříšený Kristus přináší změnu učedníkům tím, že se jim zjeví a dává jim nezbytné dary proto, aby se mohli posunout dál. Ukazuje jim, co má být středem jejích života. Dá jim pokoj, radost, svého Ducha a nové poslání. Vzkříšený Kristus přišel tam, kde jeho učedníci byli spolu. I když selhali, neopouští je, ale přináší jim změnu života.
Vzkříšený Kristus chce být centrem našeho života. Pán Ježíš přišel a „postavil se uprostřed nich“. Co je opravdu v centru naší pozornosti? Je to Pán Ježíš? Nejsme to někdy my sami? Naše já? Naše zájmy, naše emoce a priority? V centru pozornosti církve mohou být i naše dobré akce, jako tábory, kempy, tradice, zvyky a kdovíco ještě. Tak to ale být nemá. Středem církve není budova, ani programy, ani aktivity, ani vedoucí, ani věřící křesťané. Středem církve je vzkříšený Pán Ježíš!
Co je uprostřed tvého života dnes? Bolest, zklamání, nemoc, starosti nebo nejistá budoucnost? Ježíš nechce mít zastrašené učedníky, proto jim přináší pokoj. Tak přijmi i ty jeho pokoj tak, aby se tvoje srdce nechvělo úzkostí. Recept je víra v Boha: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ (J 14,1)
Vzkříšený Kristus přináší změnu všem, kdo stojí o jeho přítomnost. Proto pojďme znovu říct v modlitbě: Pane Ježíši, buď centrem mého života, aby mě naplnil tvůj pokoj a tvůj Duch mě uschopnil konat tvé poslání.
Nick Lica (Karlovy Vary)
