Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. (Ž 128,1–2)
Ke křesťanské zbožnosti patří také bázeň před Hospodinem. Zbožný člověk se prostě bojí Boha, neboť ho nechce zarmoutit a rozhněvat. Tato bázeň se ovšem nepojí s iracionálním panickým strachem, nýbrž mnohem spíše souvisí s hlubokým respektem vůči Bohu a úctou k němu, s vnitřními etickými zábranami a v neposlední řadě s vycvičeným citlivým svědomím, které je schopné rozlišovat mezi dobrým a zlým. Mám za to, že tento segment zbožnosti je v moderní době poněkud upozaděn a potřeboval by svou renesanci. Bázeň byla forma zbožnosti typická pro minulá staletí křesťanského věku. Dnes preferujeme zbožnost vyjadřující radost, veselí, svobodu, vztahovou blízkost a přátelství. To vše přinesla zbožnost inspirovaná pietismem, probuzeneckými hnutími 18. a 19. století, a hlavně letničním a charismatickým probuzením ve 20. století. Všechny tyto požehnané důrazy je potřeba udržet a starou dobrou bázeň k tomu přidat, pokud se nám z duchovního života vytratila. Bázeň před Bohem totiž umožňuje setrvávat v rámci Boží vůle a udržovat se na jeho cestách. Tak člověk střeží svou duši, aby neuhnula na cestu zkázy. Tam existuje nebezpečí osobního ztroskotání, jehož koncem může být až konečné odsouzení a zatracení. Střezme se toho! Není se kam vracet. Není o co stát. Bázeň před Hospodinem vede k požehnání, protože náš Pán dopřává svým ctitelům dobré věci a nikdo s ním nestrádá. I když přijdou do našeho života zkoušky, nebudou trvat věčně a bude v našich možnostech je překonat. Biblický text 128. žalmu vyslovuje zaslíbení, že bude zcela zajištěn život těch, kdo se bojí Hospodina. Přeji vám, aby se slova tohoto žalmu naplňovala ve vašich osobních životech.
Miroslav Čížek (Olomouc)
