Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech. (Ž 73,28)
Dnes je poslední den letošního roku. Jak tento rok končíme? S vděčností v srdci, nebo s hořkostí a zklamáním?
Autor dnešního žalmu prožíval obojí. Když se díval okolo sebe na lidi, kteří žijí svévolně, jak jednají sobecky, jsou pyšní, bez bázně před Bohem, jak se jim lidsky daří, přestože se rouhají Bohu – chvíli na něho padala hořkost a skepse. Je tedy naše snaha o čistý a poctivý život podle Božích řádů zbytečná? Má náš duchovní zápas o Boží království mezi námi nějaký smysl? Když se často setkáme jen se zlem, přestože usilujeme o dobro?
Žalmista dostal reálný pohled na požehnaný život až tehdy, když byl v Boží přítomnosti. Bohu se nebude nikdo posmívat. On bude soudit každý hřích. Má smysl žít s Bohem a pro Boží cíle na této zemi. On je skálou našeho srdce i uprostřed našich zápasů. On je náš pevný hrad. Pravý život je jen v něm. V jeho blízkosti je nám dobře. On je pevná jistota naší budoucnosti.
A tak, milí přátelé: upevněme v závěru roku svoji víru v milujícího a věrného Boha. Poděkujme mu, že nás během roku nikdy neopustil. Chvalme ho, že je naším pevným a bezpečným útočištěm, úkrytem v těžkých dobách, přístavem na rozbouřeném moři tohoto světa. Vypravujme lidem o naději, kterou máme v něm, aby i oni mohli skrze Pána Ježíše poznat Boha jako svého milujícího nebeského Otce.
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
