Jerušún ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil opovrhl, potupil Skálu své spásy. (Dt 32, 15)
Termín – Jerušún se překládá jako „přímý“. Je to čestný titul a znamená někoho blízkého a důvěrného. V této písni Mojžíš hovoří o kontrastu, kým měl Izrael být a čím skutečně byl. Můžeme vidět, že Izrael požehnání a dobrodiní od Hospodina vnitřně neunesl. Přivlastnil si úspěch a blahobyt, že je to jeho zásluha a začal uctívat bohy podle své představy.
Bůh skrze Mojžíše komentuje, čeho je člověk schopen. Má zkušenosti i známost, a přesto to všechno překrucuje a jeho závěry jsou nepochopitelné. Lidé boha chtějí, ale ne toho živého v nebi. Proto si jsou schopni najít cokoli, čemu se budou klanět a uctívat to. Ale skutečný živý Bůh hovoří: jak žít a jak přemýšlet. Ale jen v případě, když respektujeme, že život podle Božího slova je život smysluplný a stojí za to žít.
Pokud ale člověk nechce poslouchat Boží rady, Bůh se odmlčí a dovolí, aby přišli soudy a tresty za neposlušnost. Vydá lid napospas zlobě a duchovním mocnostem. Potřebujeme si uvědomit, že i Bůh se umí hněvat a má nato plné právo.
Daniel Hýsek (Broumov)
