A my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše. Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: „Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.“ (Sk 13, 32-33)
V Ježíši Bůh naplnil sliby dané praotcům. Položila jsem si dvě otázky. Kdy dal Bůh praotcům zaslíbení, která se naplnila v Ježíši? Jaká dal Bůh praotcům zaslíbení? V Písmu vlastně nacházíme odpověď na obě otázky vždy společně. V Genesis 3. kapitole čteme poprvé o tomto slibu. Had svedl Adama a Evu ke hříchu. A trestem za hřích byla smrt. Tak to Bůh určil a satanovo zlehčování na tom nic nezměnilo. Ale Bůh ve své nezměrné lásce ujišťuje člověka, že existuje řešení, záchrana. Had – ďábel bude poražen. Zde vlastně čteme první Bohem dané zaslíbení, satan bude rozdrcen. V Genesis ve 12. kapitole, když Bůh povolává tehdy ještě Abrama, zaslibuje: „…staneš se požehnáním!“ A ve 22. kapitole knihy Genesis je toto zaslíbení ještě rozšířeno: „…a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země.“ Ano, to je to zaslíbení dané praotcům národa izraelského. Ovšem zaslíbení dané Adamovi a Evě i zaslíbení dané Abramovi se obrací ke všem národům, tedy i k pohanům, i k nám. „Ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země!“ Později Bůh připomíná toto zaslíbení ústy proroků. A apoštol Pavel zvěstuje, že toto zaslíbení, zaslíbení záchrany, se naplnilo v Ježíši. V Ježíši docházíme požehnání.
Vraťme se ještě do 3. kapitoly Genesis. Člověk zhřešil. Co bylo důsledkem hříchu? Ne slibovaná moudrost, rovnost Bohu. Naopak, poznání vlastní nahoty. A co činí v této situaci Bůh? „Udělal Adamovi a Evě kožené suknice a přioděl je.“ Zahalil jejich nahotu. A co pro nás vykonal Ježíš svou obětí, smrtí a vzkříšením? Apoštol Pavel nám připomíná v listu Galatským: „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“ Jestliže poznáme svůj hřích, svou nahotu a přijmeme vírou Boží zaslíbení pro sebe, budeme oblečeni v Krista, v Jeho spravedlnost a „…nebude pro nás žádného odsouzení!“
Slávka Švehlová (Praha 3)
