Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,16-17)
Jak často toužíme v našich životech po naplnění – po onom pocitu plnosti, který nám dá pokoj, mír, klid, který naplní naši duši štěstím a uspokojením. Lidé ve světě, mezi které jsem patřil i já, se stále ženou za něčím, čím by naplnili svoji duši. Často ani nevědí, že nějakou duši mají, ale chtějí se zbavit pocitu prázdnoty, neuspokojení a všudypřítomného neklidu, který prostupuje jejich životy. Pociťují prázdnotu a snaží se ji naplnit vším možným i nemožným – láskou, sportem, prací, rodinou, penězi, koníčky a zálibami. Někdy dokonce věcmi ještě mnohem temnějšími – smilstvem, alkoholem, drogami. Toto vše však není od Boha, tudíž pocit uspokojení je krátkodobý, prchavý a pomíjivý.
I já jsem si tím vším prošel, avšak moji prázdnotu to nenaplnilo, nýbrž jen a jen prohlubovalo. Nakonec mne to dovedlo do bodu, kdy jsem už nemohl dál. Pravou plnost a pocit pokoje jsem získal až po setkání s živým Bohem, s naším Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem. V něm je naplnění všeho, včetně našich prázdných a nešťastných duší.
Kristus nás nenaplňuje ničím pomíjivým, jak to dělá svět, ale naopak tím nejkrásnějším a věčným – Boží láskou, pokojem a milostí. On sám je plný milosti a pravdy. A z této plnosti jsme obdarováni my všichni – milostí za milostí. Připomeňme si to, až si budeme zase stýskat, že nemáme to či ono, že se nám v něčem nedaří nebo že ten druhý má víc. Vždyť v Kristu máme plnost Boží milosti a to stačí. Nic lepšího není.
Alexandr Nasadil (Aš)
