Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina. (2Pa 20,3-4)
Judejci se zde dostali do složité situace. Několik sousedních národů, konkrétně Moábci a Amónovci, se rozhodli s Judskem a jeho králem Jóšafatem válčit. Jednalo se o armádu tak velkou, že se Jóšafat ani nepokusil jim vzdorovat. Nikdo nevěřil, že by se mohli ubránit. Bylo to nad lidské síly a sami nevěděli jak se z této situace dostat. Proto jdou za Hospodinem.
Král Jóšafat, obyvatelé Jeruzaléma a mnozí další Judejci z jiných měst přišli ke Chrámu hledat pomoc od Boha. V celém království byl vyhlášen půst a Jóšafat promluvil k Bohu. Jeho modlitba uznává jejich slabosti, připomíná, že Bůh je na jejich straně, a žádá o pomoc. Připomíná ne Bohu, ale Judejcům, že Hospodin je do této země přivedl a zaslíbil jim, že jim ji dá. Porazil mnoho nepřátel, aby tam mohli žít. Jóšafat teď přišel Hospodina požádat o pomoc, aby mu znovu vložil do rukou jejich budoucnost. A nebyl to jen král, ale celá Judea stála s touto prosbou před Hospodinem.
V životě se můžeme dostat do podobně složitých okolností. Dokonce bych řekl, že je téměř jisté, že zažijeme situaci, kdy si naprosto nevíme rady a kdy naše vlastní síla a rozum nestačí k řešení. Potom musíme překonat vlastní ego a hledat pomoc, přiznat si, že to sami nezvládneme.
V tomto příběhu si musel sám král přiznat, že na něco nestačí. A komu jinému si říct o pomoc než Bohu? Rozhodně není nic špatného požádat o pomoc mezi přáteli, rodinou nebo v církvi. Nakonec jsme ale všichni jen lidé, a pokud se nezapojí Hospodin, máme stále své meze. Bůh však není jako my, není ničím omezen. Proto se obracejme k němu a on nás vyslyší.
Jakub Šíp (Pardubice)
