Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podlé dobře libé vůle své. (Ef 1,5)
Vždycky mne radostně vzruší slova písně: „Ó jaká sláva nás očekává, doma tam, doma tam; kde věrné vítá a pokoj skýtá Pán náš, Ježíš sám. Slávy věčné jas, čeká nás.“ I svět má svou slávu a umí si ji nádherně vyšperkovat. Je to však sláva slaměná, bez trvání a bez čisté radosti. Oslavenec je jí brzy unaven, přesycen a konečně zhnusen, když vidí, co falše, bídy a krve se skrývá za vším tím pozlátkem. Ale sláva Boží je velebná, svatá a bude nejvyšším vyznamenáním těch, kteří budou účastni. Tři apoštolové zahlédli jen kousek této slávy, když se před nimi Ježíš proměnil a již zapomněli na všechno a chtěli zůstat na Hoře. Také Pavel, vtržený do třetího nebe a do ráje, slyšel a viděl něco, o čem nechtěl lidskými slovy mluviti. Lidské oči nemohou spatřiti věčnou slávu, protože by ztratily hledění. Budeme-li však choditi na zemi ve světle Hospodinově, budeme žíti ve věčné Boží slávě na nebi. Vyvolilť nás Bůh za syna skrz Ježíše Krista pro Sebe, podle dobře libé vůle své a podle bohatství milosti své, kterouž vzácné učinil nás v tom Nejmilejším.
Cyril Burget (SŽ 1948)
