Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné. (Ž 136,1-3)
Hospodin, Bůh Izraele, je Bohem bohů a Pánem pánů. Je nejvyšší autoritou ve světě duchovním i pozemském. Filosoficky řečeno je nejvyšší možnou myslitelnou bytostí, avšak teologicky řečeno je ještě mnohem víc, neboť Hospodina nemůžeme plně obsáhnout lidskými slovy, lidskými myšlenkami ani žádným systémem. Vždy bude ještě větší, neboť z pohledu člověka nemůžeme Boha nikdy plně a dostatečně vyjádřit.
V tomto smyslu jsme zcela odkázáni na to, co nám o sobě sám hodlal zjevit ve svém Slově – v Písmu svatém. A dokonce ani toto biblické zjevení není úplné, nýbrž je pouze částečné. Důležité je, že je naprosto dostatečné pro naše úplné spasení. Biblické zjevení Boha je právě takové, jaké ho chtěl Hospodin lidem dát.
Další nesmírně důležitou informací z našeho textu je, že je Hospodin dobrý. To vůbec není triviální vyznání, i když nám v církvi může znít velmi rutinně. Nesmíme však za žádnou cenu dopustit, aby nám tato myšlenka zevšedněla. Je přece úžasné, že nejvyšší myslitelná bytost celého bytí je současně dobrá. Myslí na dobro člověka a celého svého stvoření. Proto je připraven odpustit a kvůli tomu byl ochoten zaplatit nejvyšší myslitelnou cenu. V určitém historickém čase poslal svého Syna jako oběť za hříchy celého světa, aby umožnil záchranu lidstva – těch, kdo na jeho nabídku zareagují a vírou ji přijmou. Proto můžeme stát „na pevné půdě“ v jistotě, že Hospodin je přece dobrý. A tato Boží podstata je neměnná a stále stejná.
To je důvod, proč může být v našem žalmu vysloveno dokonce dvacet šestkrát, že „jeho milosrdenství je věčné“. Klidně by to tam mohlo být stokrát. Nutně nás to musí vést k chvále Boha a vděčnosti v srdci. Proto je také v našem textu třikrát výzva, abychom vzdali Hospodinu chválu.
Na závěr mám pro vás návrh: Zkusme si vytvořit svůj vlastní žalm, kdy budeme popořadě vyznávat důležité milníky a události z našeho osobního života, při nichž nám zásadním způsobem náš Pán požehnal. Každé takové vyznání potom proložíme výrokem: „jeho milosrdenství je věčné“. Zkusíme to?
Miroslav Čížek (Olomouc)
