Zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni. (Žd 9,15d)
Lidské oko nevidělo, ucho neslyšelo a na srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kdož jej milují. To patří mezi ono věčné dědictví, které bude majetkem spasených ve věčnosti. V listě Galatským 5, 19-21 čteme, kdo dědici království Božího nebudou. Jen synové a dcery Božím nechodící podle těla, ale podle Ducha, obdrží dědictví Boží a spoludědictví s Kristem. Slavnostně zní slova Petrova: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podle mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou, skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví neporušitelnému a neposkvrněnému a neuvadlému, které se chová v nebesích vám, kteří mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby zjeveno bylo v času posledním.“ (1Pt 1,3-5) Přijal jsi z rukou Božího Syna život věčný? Zvítězíš-li nad pokušením, budeš i dědicem Božím. Kdybychom se aspoň snažili uvědomiti si, co to asi znamená, být Božím dědicem, jistě by nikdo z nás nestál o žádné jiné dědictví na světě.
Cyril Burget (SŽ 1948)
