Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno na věky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky. (Da 2, 44)
Když si bratři a sestry přečteme celou 2. kapitolu proroka Daniele, více porozumíme složité situaci, v jaké se Daniel i jeho přátelé ocitli. Babylonský král Nabukadnesar chtěl vyložit sen, který mu nedal spát, a který ho přímo stravoval. A proto si sezval věštce, zaklínače, čaroděje, hvězdopravce (které měl ve své říši), aby ukázali, co vlastně umí. Ale i přes tuto snahu o vyložení svého snu se nic nedozvěděl.
Rozzlobený král Nabukadnesar najednou poznal, jak jsou všichni mudrci v jeho říši zcela nadbyteční, a proto bez váhání vydal nařízení, aby byli zahubeni. Do tohoto královského nařízení byl zahrnut i Daniel. Opravdu, řekli bychom těžká situace. Všimněme si, že Daniel nepanikařil. Věděl, ke komu se může obrátit a kdo mu pomůže. Přichází tedy v této jistotě ve svého Boha k babylonskému králi a vykládá mu tajemství jeho snu. Není to však jen o vyložení snu, ale je to předně ukázání na pravého a jediného Boha, kterému je dána veškerá moc. Daniel královi zjevuje význam jeho království a to, jak budou po jeho skončení vypadat i ta následující. Všechny říše, které povstanou, nejsou navěky, ale mají svůj začátek i konec – až na to jedno království, které bude trvat navěky. (Da 2, 44)
Bratři a sestry, všichni vnímáme, v jak vážné době a v jakém období žijeme. Jako se nedá spojit železo s hlínou, (jak čteme o poslední pozemské říši), aby vytvořilo pevný, trvalý celek, tak ani lidé a lidské pokolení ve svém společném spolužití na tomto světě toho nebudou schopni. Ano, to je obraz dnešní doby. Války, nenávist mezi národy, násilnosti, převracení pravdy za lež, korupce, morální úpadek… Všechna média, která v dnešní době máme k dispozici, nám tuto skutečnost jen potvrzují.
Bratři a sestry, umíme jako Boží děti tomuto tlaku dnešní doby odolávat? Nebyli bychom již raději v tom zaslíbeném věčném nebeském království, které je připraveno nebeským Otcem? Neparalyzuje nás tato doba k jakési nečinnosti, k apatii? Nejsme nadmíru sevřeni obavami a strachem o budoucnost, o to, co bude zítra? Na tyto otázky nám odpovídá Boží slovo: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě Otce je mnoho příbytků, kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (J 14, 1–3) Přeji vám bratři a sestry, abyste v tomto vědomí prožívali i dnešní den.
Jaroslav Sazeček (Litoměřice)
