Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. (Mt 25,41)
Jaký to kontrast: Věčná sláva a věčný oheň. Kdyby každý smrtelník si skutečnost těchto dvou protikladů uvědomil a uvážil, bylo by mnohem více pokání činících a ku Kristu se vinoucích lidí. Lidé nechtí jít ku Spasiteli, aby měli věčnou slávu. Říkají: „když to je všechno takové nemoderní, neskutečné; my tomu nerozumíme; držíme se raději toho, co vidíme vlastníma očima.“ Nechtí se vzdáti marností světa, protože milují více slávu lidskou než slávu Boží. Jaké nastane úpění, jaký křik, až přijde den soudu a protivníci Boží uslyší rozsudek: „Jděte ode mě zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu a andělům jeho.“ (Mt 25,41) Také nevěrní synové království Božího uslyší: „Neznám vás odkud jste; odejděte ode mne všichni činitelé nepravosti.“ (Lk 13,25-27) Nepohrávejme si s Boží spravedlností. Nepromeškejme čas Boží milosti. Nepodceňujme oheň věčnosti. Ďáblové se protiví býti v propasti, tím více se bojme my. Přijíti tam nemusíme, protože Pán Ježíš nám připravil a nabízí slávu věčnou, ne věčný oheň. Proto od ďábla ku Kristu. Od ohně věčného do života věčného.
Cyril Burget (SŽ 1948)
