Jestiť pak zisk veliký pobožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. (1Tm 6,6)
Člověku je přirozené hledat si věci, které považuje za hodnoty. Již děti sbírají barevné kaménky a střípky a uschovávají je jako poklad. Bůh nechce rušit tuto člověku vrozenou povahu, ale varuje před chorobnou chamtivostí. Nechce také, abychom zůstali nerozumnými dětmi, které hledaly své uspokojení ve věcech málo hodnotných. Takové jednání přináší lidem jen hořkost a zklamání. Bůh chce své děti obdarovat hodnotami nehynoucími. Ježíš praví: „Hledejte nejprve království Boží a spravedlnosti jeho a ostatní věci budou vám přidány.“ (Mt 6,33) „Skládejte sobě poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez nekazí a zloději nevykopávají a nekradou.“ (Mt 6,20). Svatý Pavel vidí velikou hodnotu v pravé pobožnosti, která vede člověka k důvěře nebeskému Otci, osvobozuje od chamtivosti a je uspokojena dobrými dary Otce. Vždyť On je bohatý! Jeho pokladny nebývají prázdné. Jeho štědrá ruka není ukrácena pro ty, kteří mu věří. Jeho dary uspokojují duši i tělo. Je pravda, že nedává svým dětem všecko, co by někdy chtěly, ale to, co je prospěšné z hlediska věčnosti. Je to veliký zisk, plynoucí z pravé pobožnosti – umět být „spokojen jen s tím“, co nám Bůh dává. Hluboké vědomí, že nejsem v tomto světě opuštěným sirotkem, ale dítětem dobrého a bohatého Otce jest více než všechny pomíjející poklady této země.
Vilém Pospíšil (SŽ 1975)
