Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ (J 11,39-40)
Lazar zemřel a již čtvrtý den ležel v hrobě. Prach se už vracel do země, odkud byl vzat a duch se vracel k Bohu (Kaz 12,7). Podle tehdejší představy pobývala duše zemřelého tři dny u těla, ale čtvrtý den již nastal rozklad a jakékoli oživení nebylo možné. Ale u Boha není nic nemožného.
Nejpodstatnější bylo, že Ježíš byl přítomný. On, Vzkříšení a Život již byl po ruce. Co tedy ještě chybělo k projevení Boží slávy? Připomeňme si příběh z města Nazaretu, kde Ježíš vyrůstal. Ani zde nebyla pouhá Ježíšova přítomnost zárukou mocných činů. Je psáno, že tam jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře (Mk 6,5-6).
Boží sláva nepřichází s přítomností Ježíše automaticky. Ani Lazarovo vzkříšení, ani naše spása, ani jiná sláva. Marta od Ježíše uslyšela: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ (J 11,40). Není tam řečeno třeba: uvidíš slávu Boží, když budeš blízko mne… Důležitou podmínkou pro zjevení Boží slávy je právě víra. Marta uvěřila a vyznala: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ (J 11,27)
Slyšel jsem krásné podobenství. „Víra podobně jako láska vychází ze srdce a mají-li se láska i víra projevit, je v obou případech potřeba vyznání (slov) a činů.“ Právě před konkrétním činem Marta trochu zaváhala. Nedivme se. Viditelné (případně cítitelné, či jinak našimi smysly vnímatelné) překážky nám často brání věřit. Ale víra se týká toho, co ještě není vidět, znamená být si jist tím, co nevidíme (Žd 11,1).
Marta uvěřila a uviděla slávu Boží. Nejen ona, ale viděli ji všichni přítomní. To vidění však předcházela její víra. Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme (2K 5,7). O Lazarovi to platilo dvojnásob.
Ondřej Valenta (Brno)
