Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel. (J 16,30)
To bylo radostné vyznání učedníků v blízkosti Mistra. Netrvalo však příliš dlouho - a už ho zapírali. Tato zkušenost může být zkušeností Ježíšových následovníků i dnes. Jak snadno se přiznáváme k našemu Pánu tam, kde je jeho jméno oslavováno, kde jsme unášeni radostnou vírou jeho dětí! Těžší je to na místech nevěry a tam, kde se nám lidé vysmívají. Mnozí uznávají historického Ježíše, ale ne toho, který přišel od Boha. My však věříme, že je Synem Božím. Tak jsme to vyznali při křtu svatém, kdy jsme u víře povstali k novému životu víry s Pánem Ježíšem. Ptejme se každý sám sebe: jaká je moje víra? Většinu času svého života prožijeme v prostředí, kde mnoho o víře v Boha neslyšíme. Nebudeme-li čerpat denně z Božího slova, pravidelně navštěvovat shromáždění Božího lidu a upřímně se modlit, snadno se nám může stát, že nepozorovaně sklouzneme na stranu lidí, kteří neuznávají Ježíše přišlého od Boha. Žijeme na konci věků, tak nám vydává svědectví Písmo. Pán Ježíš říká: „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (J 16,33)
František Hrůza (SŽ 1985)
