Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme. (Da 3, 17-18)
Babylonský král Nabukadnezar si nechal postavit sochu a sezval mnoho lidí, aby se této soše poklonili. Na tuto událost byli pozváni vážení lidé, zemští správci, vysocí úředníci, místodržitelé apod. Mezi pozvanými byli i přátelé Daniela, kteří byli správci babylonské země. (Da 3, 12) Když nastal ten moment, kdy se celé shromáždění začalo této soše klanět, Danielovi přátelé se rozhodli jít proti proudu a nepoklonili se jí. Králův rozkaz neuposlechli ani tehdy, když král k nim promluvil osobně a dal jim tak druhou šanci se poklonit jeho soše a zachránit se tak od hození do ohnivé pece. Ale přátelé Daniela ho znovu neuposlechli. Neuposlechli ho, protože se rozhodli být věrní Bohu. Pro tyto muže neexistovaly autority, které by je mohly donutit odstoupit od Boha. Byli to muži, kteří nešli za davem, který se na rozkaz Nabukadnezara poklonil královské soše. Byli to muži, kteří měli jasný princip: za žádnou cenu neodstupovat od Boha. Přitom jak čteme v 17. a 18. verši, tito muži nevěděli, jestli je Bůh zachrání. Tímto skutkem tak prokázali, že jsou připraveni být Bohu věrní až do smrti. Podobně jako Daniel, tito muži jsou pro nás příkladem věrnosti Bohu. Pokud chceme žít šťastný život a dále následovat život věčný, musíme stejně jako přátelé Daniela být Bohu věrní slovy a činy za všech okolností. A jak můžeme vidět nejen v knize Daniela, ale i v celé Bibli, Bůh hojně žehná těm, kdo jsou mu věrní až do konce, ať už je to Noe, Abraham, Job, a další. Díky věrnosti Bohu v těžkých chvílích se tito muži zapsali do biblických dějin a stali se hrdiny víry. Na závěr ještě sdílím povzbuzující verš z Božího slova k tomuto tématu: „Buď věrný až na smrt, a dám ti věnec života.“ (Zj 2, 10)
Daniel Shults (Agapé Plzeň)
