Jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. To se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Kost mu nebude zlomena.“ (J 19,34-36; ČSP)
Zkuste si vybavit scénu z nějakého dramatického filmu, který ve vás vyvolal znepokojení nebo zoufalství, protože váš oblíbený hrdina umřel. Podobnou scénu máme i tady, kdy římští vojáci přistupují před tři muže na Golgotě, aby jim zlomili nohy a tím urychlili proces umírání. Dvěma zločincům, kteří byli na krajních křížích a stále bojovali o život, nohy zlomili. Když vojáci přicházejí k Ježíši Kristu, jsou překvapeni. Vidí, že Ježíš je mrtev a jeden z nich se o tom chce přesvědčit tím, že probodne jeho bok. Nedostane se mu žádné odezvy a tělo Krista dál bezvládně visí na kříži.
Myslím si, že pro následovníky Krista to musela být tragická scéna, když jejich Mistr, kterého považovali za Mesiáše, opravdu zemřel. V mnohých to určitě vyvolalo paniku, zoufalství a strach. Samotní učedníci se rozprchli. Jejich Mesiáš zemřel. Přestože tehdejší lidé vnímali scénu jako tragickou, tato pasáž nekončí negativně pouhým úmrtím Krista. Probodnutí Kristova boku je pravdivým svědectvím, kdo byl Kristus. Když se vojáci rozhodli nezlomit mu nohy, stali důležitými postavami v celém příběhu evangelia. Tímto rozhodnutím jasně naplnili proroctví a symbol, který byl Židy praktikován během svátku Pesach. Konkrétně, jak Židé obětovali velikonoční beránky, kterým nelámali nohy (Ex 12,46). Tím je Kristus přirovnán k obětnímu beránkovi, tomu poslednímu a dokonalému.
A samotné probodnutí naplňuje proroctví Zachariáše 12,10-14, kde svět truchlí nad Božím probodnutým služebníkem. Všichni hříšníci budou jednou hledět na Ježíše a truchlit, někteří v pokání za své hříchy a někteří kvůli soudu, který na ně přijde proto, že zůstali nekajícní.
Petr Kučera (Aš, Odbor mládeže)
