Prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. (2K 5,20b)
Žijeme ve světě nespoutaných vášní těla, ve kterém živoří nemocná duše dnešního člověka, který stále více zapomíná na to, že byl stvořen Bohem a jaké vzal od něho určení pro život, kterému Stvořitel vtiskl zvláštní cenu a neopakovatelnost tím, že se stal jedním z nás ve svém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu. Mnohým lidem ve světě není a nemůže být dobře bez Pána Boha a bez vědomí, proč a k čemu jsou na světě. Žijí jepičí život ze dne na den často bez jeho hlubšího obsahu a určitějšího záměru. Mnozí si s tím vůbec nelámou hlavu, odkud přišli a kam jdou. Spokojí se s jídlem a pitím, prací a zábavou, a to je v podstatě všecko. A přece tak žalostně málo! Pak to nestačí ani na pěkné mezilidské vztahy. Kolik je mezi lidmi mravní bídy, nepokoje a zoufalství!
Včera jsme četli o tom, že nás Pán posílá za těmito lidmi se zvěstí evangelia. Jak je to nesmírně nutné, abychom šli a toto evangelium skutečně přinesli. Ne svou filosofii nebo teologii, ne své rozumy a nápady, ale evangelium. Ono je mocí k záchraně každému věřícímu. Všecko se na světě při lidech změní, najdou k sobě cestu a rozhněvaní se smíří, když se smíří s Bohem, který smířil skrze Krista svět se sebou. Nemáme před sebou veliký úkol?
Pavel Titěra (SŽ 1975)
