Mé milosrdenství a má tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid. Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš? (Ž 144,2-3; ČSP)
Neposlušní, znetvoření hříchem, zbavení Boží přítomnosti. Mají spoustu problémů, nemocí a utrpení, přinášejí svému Stvořiteli bolest a zklamání. Takové lidi Bůh nachází ve světě hříchu.
Díky jeho obětavé lásce, kterou lidé nemohou pochopit, nás činí svatými, jemu milými. Je to možné jedině proto, že on sám poslal svého Syna, Ježíše Krista na tuto zemi, a jeho smrtí a vzkříšením jsme zachráněni.
Všechno o nás ví, má spočítané i vlasy na naší hlavě a vidí do našeho nitra. Kdo jsme před ním? Jsme jeho děti.
Vitalij Vojevoda (Kladno)
