Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. (Ž 90,4)
Když si připomínáme tuto neměnnou skutečnost na počátku roku, činíme tak především proto, abychom si uvědomili, že životu nás všech hrozí nebezpečí. Zřítí se letadlo a všichni zahynou. Dojde k hromadné srážce na silnici a je mnoho mrtvých. Starý člověk vstoupí do vozovky, tak jak to dělával, když byl mladý, a nevezme v úvahu, že se již všechny reakce zpomalily, a často klesá sražen automobilem. A i kdyby nám bylo dopřáno zemřít pokojně v posteli ve vysokém věku, je to vše jenom velmi krátká doba. Vyjadřuje to 10. verš čteného žalmu: „Všech dnů našich je let sedmdesáte, aneb je-li kdo silnějšího přirození 80 let a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť rychle zaletíme.“
Tato skutečnost nás nemá vést k zoufalému úsilí ochránit svůj život před nebezpečím, ani ke směšným pokusům omlazování, a tak prodloužení života. Má nás vést k vědomí odpovědnosti a závěrečného zhodnocení života každého jednotlivce před Božím trůnem. Má nás vést k postoji „vykupování času“, tj. zacházení s ním tak, jako bychom za něj platili. Proto se Mojžíš v tomto žalmu modlí: „naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost srdce.“ Znamená to třídit práce a věci na důležité a nedůležité a těm důležitým – Božím - dávat vždy přednost.
Kristoslav Smilek (SŽ 1978)
