Hle, já předkládám vám dnes požehnání i zlořečení. (De 11,26)
Blíží se závěr života požehnaného Božího muže Mojžíše. Celá kniha Deuteronomium je vlastně vzpomínkou a zopakováním všeho toho, co již dříve prožili Izraelité z velkých Božích skutků a co slyšeli od Hospodina skrze Mojžíše. K tomuto zopakování nedošlo proto, že by Izraelité nepochopili, co od nich Pán Bůh vyžaduje, ale proto, že vlastností každého člověka je rychle zapomenout, co dobrého mu Pán Bůh učinil. Bylo by užitečné zapisovat si osobní zkušenosti Božích skutků s námi. Jejich přečtením v daném okamžiku bychom umožnili vytrysknout novému proudu díků a chvalozpěvů. Ale zde se jedná o jeden závažný okamžik, na který myslí Mojžíš. Že požehnání a šťastný život je věcí osobní volby. V epištole ap. Pavla k Židům v 11. kap. 24-26 verši se popisuje právě Mojžíšova volba, kdy odepřel slouti se synem dcery Faraonovy, vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti.
Ani my se neobejdeme bez hodnocení věcí, které nás obklopují, a to především z hlediska života víry a existenčního uplatnění rodičů i dětí. Je nutné zdůraznit, že království Boží není pro ty, kterým se jeví jako ztráta.
Kristoslav Smilek (SŽ 1978)
