A tak všech měst Levítských uprostřed vládařství synů Izraelských měst čtyřidceti osm s předměstími svými. (Joz 21,41)
Při přidělování měst k přebývání Levítům bylo pamatováno i na čeleď Gersonovu, Kehátovu a Merariho. Na všechny se dostalo, nikdo nebyl opominut. Ze všech dílů, daných synům pokolení Izraelských, byla dána všem Levítům města jen k přebývání, ne však do dědičného vlastnictví. I když město Hermon bylo dáno Levítům, zůstává Kálef dědičným vlastníkem tohoto města a stejně bylo i jinde To, že Levíté nedostali díl do dědičného vlastnictví, stalo se na příkaz Hospodinův, aby všechen čas věnovali službě, do níž byli povoláni, a aby bez překážek mohli konat úkol Bohem jim svěřený. Mluvil také Hospodin k Aronovi: „Synům pak Leví dal jsem všecky desátky v dědictví za službu jejich, kterouž vykonávají sloužíce při stánku úmluvy.“ (Nu 18,20-21) „Synové Izraelští nechať nepřistupují k stánku úmluvy, ale sami Levíté konati budou službu při stánku úmluvy.“ (Nu 18,22-23) Od každého kmene dostávají Levíté určitý počet měst, aby tak mohli po celé zemi konati své poslání a bdíti nad udržováním Božích pořádků. Touto svou mimořádností se Levíté stávají předobrazem všech věrných svědků Kristových, kteří podobně jakožto kněžstvo svaté nemají zde žádného města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledají, vědouce, že jsou zde jen jak příchozí a hosté. (1Pt 2,11)
Jan Veselovský (SŽ 1966)
