Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: „Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne." (Ř 15,3; ČEP)
Pavlův výklad o souvislosti svobody a lásky vyústil do výzvy adresované silným ve víře, aby brali ohled na slabé a neuváděli je v pohoršení. To ale neznamená, že by se toho mohli zastánci zákonictví chopit a říkat: „Musíte se řídit tím, co chceme, protože jinak byste nás pohoršovali.“ To by bylo nepochopení skutečnosti, že Pavlovi záleží na křesťanském růstu ke svobodě podle evangelia, aby se každý naučil držet hlavy, totiž Krista. Spaseni jste milostí, ne ze skutků, to platí! Pavel usiluje o to, aby si slabí uvědomili svou slabost a dali se posílit, aby se chopili nabízené svobody a byli schopni vykročit ze zákonictví směrem k životu víry jednající v tomto světě - láskou. Proto dává všem za příklad samého Ježíše Krista. Nikdo nebyl svobodnější od zákona než Kristus, ale zároveň nikdo neměl víc porozumění pro slabosti druhých. Je snadné najít zalíbení ve své síle víry a být tvrdý k slabosti druhých. Ale je třeba unést slabost bližního jako Kristus. On neměl zalíbení sám v sobě, ač na to měl právo. Naopak. Měl takový ohled a takový zájem o blaho lidí, že potlačil své právo. Sám vzal naši potupu a pohanění na sebe. Naši slabost a hřích vnesl na kříž. To vše je v Písmu napsáno, abychom z trpělivosti a povzbuzení Písma čerpali naději. Abychom neváhali přijmout Krista za vzor a příklad a společně ve svornosti, slabí i silní, chválili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
Bohuslav Procházka (SŽ 1985)
