Protož roznítila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku Filistinských a v ruku Ammonitských. (Sd 10,7)
Dnešní oddíl Písma svatého je dokladem veliké převrácenosti lidského srdce. Božímu vyvolenému lidu se dostalo mnoho důkazů Boží lásky. Jak velká byla Boží trpělivost, jak slavné bylo jeho vedení! A přece se dočítáme, že synové Izraelští opustili Hospodina a sloužili pohanským modlám. To byl vrcholný projev nevěrnosti. Toto svévolné vzdálení od Pána Boha přivolalo Boží soudy. Čteme, že se tehdy roznítila prchlivost Hospodinova na Izraele. Nastaly dny velikého soužení. Teprve pak se Izrael vzpamatoval, začal znovu chápat, co to znamená, když Hospodin opustí svůj lid. Není nic hroznějšího než poznání, že jsem pod Božím hněvem, a ne pod jeho milostí! Lid staré smlouvy tehdy pocítil svou vlastní bezmocnost i bezmocnost model, které nesmyslně ctil. Pán Bůh svým slovem ještě více vyhrotil situaci. Lid Boží musil poznat celou marnost svého jednání. Soužení se mělo stát hořkým lékem a poznání vlastní bídy východiskem ku pokání. Tehdy se dokonala v hlubokém sevření a na kolenou radikální proměna. Čteme, že se lidé zbavili model a sloužili Hospodinu. To byl přesvědčivý důkaz, že jejich pokání bylo opravdové a hluboké. A Pán Bůh se opět smiloval! „Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.“ (Ž 145, 8) Bůh zůstává věrný! Jiná je však otázka, zda jsem věrný já?
Jan Pospíšil (SŽ 1976)
