Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. (Ž 38,2)
Slova 38. žalmu vytryskla z hluboké úzkosti žalmisty Davida. Jsou svědectvím o těžkém vnitřním zápase a duchovní krizi, kterou tento Boží člověk prodělával. Vedlo k tomu několik příčin. Byli to především nepřátelé, kterých měl David stále dost, a kteří usilovali o to, aby jej zahubili. Znovu a znovu musil čelit jejich lstivým útokům. Ještě horší však byl pocit opuštěnosti od nejbližších přátel a příbuzných. Je těžké prožívat osamocenost a nemít člověka, který by poradil, pochopil, povzbudil a podepřel. Nejvážnější příčinou bolesti duše však bylo hořké zklamání sama nad sebou. David nemohl unést břímě hřícha, které jej tížilo nejvíce. Hřích přivedl Davida na duchovní mizinu! Tento náš žalm je velkým výkřikem zraněné duše a současně upřímným vyznáním hříchu a pokáním. Žalmista zvolil správnou cestu - vyznání před Hospodinem a vroucí prosbu o pomoc. Poznal, že to je jediné východisko, jediná pomoc, která jej nezklame.
Možná, že jsi, milý čtenáři, také duchovně sláb a prožíváš svou duchovní krizi. Necítíš se opuštěn? Nezranilo něco tvou duši? Nebyl jsi zasažen hříchem? Ať je tomu jakkoliv, smíš přijít se vším k Hospodinu, svému Pánu a Bohu. Jemu smíš vyznat vše, co tě tíží, můžeš v něj složit svou důvěru. Věz, že tě neodmítne, ale pozvedne k sobě. A ty poznáš jeho spasitelnou moc.
Jan Pospíšil (SŽ 1976)
