Slyštež to, ó kněží, a pozorujte, dome Izraelský, i dome královský, poslouchejte, nebo proti vám soud tento jest. (Oz 6,1a)
Slova dnešního oddílu pocházejí z doby, kdy se v Izraeli velice rozmohl hřích, a to mezi lidem i kněžími. Z předchozích kapitol se dovídáme, že místo svaté a čisté služby jedinému živému Pánu Bohu se rozmáhalo modlářství. Namísto věrnosti pronikala všude nepravost. Namísto milosrdenství zůstaly jen formální oběti. Pozůstatky služby Hospodinu byly jen přikrývkou, která měla navenek zakrýt duchovní zpustlost. Pán Bůh k tomuto stavu duchovního života svého vyvoleného lidu nemlčel, ale skrze Ozeáše poslal slovo obviňující a varující.
Slova 1.-3. verše jsou jakoby odpovědí Izraele na prorocké volání ku pokání a na ohlášení Božích soudů. Jsou to slova vskutku krásná. Vždyť jedině v opravdovém, plném návratu k Hospodinu bylo tehdy a je vždy východisko. Jedině opravdový návrat k Hospodinu může zachránit lid Boží před spravedlivým Božím soudem a vrátit mu naději a otevřít cestu požehnání. Avšak slovo proroka ukazuje, že Pán Bůh se nespokojil s povrchním uznáním viny a s pouhými slovními výzvami k návratu. Pán Bůh chtěl srdce svého lidu. Jen hluboké, upřímné pokání, jehož výsledkem je opravdové zasvěcení života Bohu, otevírá bránu nové Boží milosti. Pán Bůh nemůže být oklamán. Bez pravé pokory srdce a svaté bázně nelze uniknout soudu. Pokorným však Pán Bůh udílí milost a potřeným v duchu spomáhá.
Jan Pospíšil (SŽ 1976)
