Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti. (1J 1,9)
Apoštol Jan nám ve svém poselství představuje Boha tak, jak to slyšel a přijal od Pána Ježíše: Bůh jest světlo a není v něm žádné tmy. Důsledkem tohoto poznání Boha je čistý a posvěcený život, i obecenství s Bohem a bratřími. Temnota nepravosti ruší naše obecenství s Bohem i s církví. Bůh nás zná a ví, že často nechtíce upadáme a že potom vnitřní tma a nepokoj narušuje dílo vykoupení, dokonané v našem srdci Duchem svatým. Tak kdysi upadl Bohem vyvolený David a potom dlouho hledal se slzami radost ze spasení. Tak upadl Petr, učedník Pána Ježíše a potom hořce plakal, dokud nedostal ujištění o odpuštění své viny. Těm, kdo jsou sevření bolestí nad vlastními hříchy i těm, kdo jsou někdy až na pokraji zoufalství, zní radostné evangelium: „On je oběť slitování za hříchy naše!“ Boží cesta záchrany je nám dána v oběti Božího Beránka. On snímá hřích, On očišťuje svou krví od všeliké nepravosti, On znovu přivádí k nebeskému Otci.
Proto s velkou láskou a vděčností pohlížíme ku kříži - oltáři našeho smíření. Jsme velmi pokorní, ale nepropadáme zoufalství. Nehledíme jen na své hříchy, ale i na toho, který si nás zamiloval, obmyl svou krví a učinil krále a kněží Bohu a Otci svému (Zj 1,5-6). Jemu buď věčná chvála a čest!
Vilém Pospíšil (SŽ 1976)
