Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. (Mt 35,35-36; ČEP)
Kdo by neznal vyprávění o ženě, která čekala vzácného Hosta z nebe? Všecko doma připravila, aby nebyl zklamán, když přijde. Všecko bylo čisté a krásné. Prostřený stůl a otevřené dveře. A potom se to stalo: žebrák se za nimi objevil a natahoval ruku pro almužnu. Zůstala prázdná. Žena neměla pro něho ani chvilečku. Čekala vzácného Hosta. Potom za ní přišla ubohá žena v hadrech a prosila o skromné oblečení. Nebylo času ani pro ni. A konečně se na prahu dychtivé očekávající ženy objevila bledá tvář dítěte bez matky a otce. Ani pro toto dítě nebylo času. Ani pomoci. A žena čeká a čeká. Nebeský Host nepřichází. Proto se s pláčem a se zklamáním v srdci ptá: Proč jsi nepřišel? Potom slyší odpověď: Třikrát jsem byl u tebe a ty jsi mne nikdy nepřijala a nepomohla v mé nouzi.
Všecko náš Bůh přivede na soud. Každou věc zjevnou i tajnou. Jeho bdělému oku neujde sebemenší pozornost. Jeho soud bude spravedlivý a důsledný. Ani číše vody studené podaná k nápoji není vyjmuta z jeho posledního a definitivního hodnocení našeho života s jeho slovy a skutky. Všecko náš Bůh přivede na soud. Někdo poví, že přece v Pána Boha věří, a proto na soud nepřijde. Ano, ti, kteří nevěří v Ježíše Krista budou souzeni pro to, že v něho neuvěřili. A ti, kteří uvěřili budou souzeni ze svých skutků. Člověk potřebuje i víru i skutky. Víru, aby byl spasen a skutky, že je spasen.
Pavel Titěra (SŽ 1984)
