Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se vněm kochá, ten moudrý není. (Př 20,1; ČEP)
Byl by to falešný důraz, kdybychom chtěli křesťanský sbor představit jako sdružení abstinentů. Nepatří to ani druhořadě k základním rysům křesťanského života. Přesto nesmíme zavírat oči před zřejmou souvislostí mezi opojením, hněvem a svárem. Jako by se člověk dostával do moci démona. Musíme vzít vážně varování Písma, protože se tu dostáváme do oblasti vztahů nejen mezi lidmi, ale přímo do oblasti vztahů člověka k Bohu. V některých pohanských kultech právě opojení alkoholem nebo jinou drogou patřilo k náboženskému životu. Sloužilo k zintenzivnění prožitku, navození atmosféry, vyvolání stavu vytržení - extaze. Když v Novém zákoně slyšíme z epištol výzvu: „Neopíjejte se vínem, ale zpívejte plni Ducha" (Ef 5,18n, ČEP), máme před očima situaci sboru křesťanů, kteří se obrátili ku Kristu od svého pohanství a jejich zvyky z dřívějška musely být uváděny na pravou míru. S tímto vědomím posuzujeme a formujeme svá stanoviska, aby naše jednání nebylo modloslužbou - uctíváním cizích bohů, při němž by mohlo dojít i k sváru a hněvu. „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří. Nepromarněte tento čas. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně“ (Ef 5,15n; ČEP). Proti hříchu je namířen Boží hněv. Bůh nejen soudí, ale i spravedlivě trestá (v. 2).
Bohuslav Procházka (SŽ 1986)
