Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět. (Př 19,15; ČEP)
Moudrý není lenivý. Pravdivost tohoto prohlášení nelze zlehčit. Naopak, jde o víc než o pouhou obecnou pravdu. Vždyť je to doslova otázka života a smrti (v. 16,18). Lenost přivodí „tvrdý sen“ či „mrákoty“ (ČEP). Vzpomeňme na časté výzvy Nového zákona k bdělosti, nebo na osud služebníků, kteří byli nalezeni spící! Lenivý člověk bude hladovět. Zemře. Nejen proto, že si neopatří chléb vezdejší, ale je odsouzen k věčnému lačnění, protože odmítl Boží cestu, nedbá o svůj život, nezáleží mu na něm, nestojí o chléb života. Moudrý si životů váží, protože vidí jeho věčný rozměr. Prohlédá skrze to, co je před očima, ke království Božímu. Každá rada je mu vítaná, každé napomenutí bere vážně. Moudrý orientuje svůj život podle Božího Slova, stojí o uplatnění Boží vůle. Když Písmo zaslibuje život a ukazuje slavnou budoucnost, dělá to proto, aby člověka vrátilo do jeho životní situace s novým pohledem, novým hodnocením a novým řešením, vybaveného novou mocí — Duchem svatým. Nepřekvapí nás tedy konkrétní výzvy, týkající se našich vztahů k bližním (17-19), ať už se jedná o „udělování“ potřebným či otázku výchovy. Porozumíme i souvislosti mezi lenivostí, podceňováním těchto věcí a neochotou dát se vést k nápravě. Ale vychovává nás ten, který vlastnímu synu neodpustil, aby nám bylo odpuštěno.
Bohuslav Procházka (SŽ 1986)
