Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš. (Př 19,27; ČEP)
Z Písma je zřejmé, ze Bohu záleží na tom, abychom na své životní cestě nezabloudili. Proto máme Písmo na dosah ruky - ve svých knihovnách, na svých pracovních stolech stále k dispozici. Skrze ně nás Bůh chce oslovit, promluvit do našeho života, působit svým Duchem svatým. Slovo se s námi chce setkat, aby se stávalo skutečností v našem životě. Aby to, co je, bylo vždy znovu proměňováno k Boží slávě. A přece to Slovo pravdy tolikrát zůstává neslyšeno, nepochopeno, odmítnuto! Svévolník, posměvač - těmito slovy je označen postoj tak mnoha lidí, kteří je nepřijímají, nedychtí po něm jako vyprahlá půda po vláze, jako lačný po nasycení. Bloudí po svých cestách, protože přestali slyšet napomenutí, a tím i zaslíbení Boží. Popřáli sluchu učení, které odvádí od slov pravdy. Pohoršili se nad ukřižovaným Synem Božím, vysmáli se bláznovství kříže. Člověk si dělá mnohé plány, avšak uskuteční se úradek Hospodinův. To není rezignace a projev odevzdanosti osudu, který nelze nijak měnit: ta slova upozorňují na to, že v otázce života a smrti je už rozhodnuto a Hospodin nám předkládá cestu života. Zve nás k životu v Ježíši Kristu, který zůstane vítězem. Jsou i výzvou k tomu, abychom úradek Hospodinův slyšeli a vděčně přijali. Každé jiné evangelium vede na scestí a podléhá soudu (v.29).
Bohuslav Procházka (SŽ 1986)
